Filip Foukal

Bližnímu ku pomoci, vlasti a obci ku prospěchu a sobě ku cti! To je motto každého dobrovolného hasiče. I já se jím řídím, a snažím se o to v našem městě už od roku 2001, kdy jsem se stal členem naší hasičské jednotky. Můj předchůdce, pan Josef Herout, mi v tom, jak si vážit našeho města, dal velkou lekci a já se snažím v jeho krocích pokračovat jak nejlépe umím.

Nejsem klášterecký rodák a nemám zde kořeny. Ačkoli zde žiju od mala, část dětství jsem strávil na jižní Moravě, odkud moje rodina pochází. I to mi dalo školu, protože jak známo, Moraváci jsou srdeční, poctiví a pokorní. Krásu obcí na jižní Moravě není potřeba zmiňovat. Přesto však žiju v Klášterci, protože patří mezi nejkrásnější města u nás, obklopen horami a lesy, vsazen do údolí nad krásnou řeku. Přesně vím proč si naši předci toto místo vybrali. Jako skaut a hlavně tremp jsem projel opravdu spoustu míst a měst a nikdy by mě ani nenapadlo se nevrátit do Klášterce. Vyzkoušel jsem na pár let život ve velkoměstě, ale přesto mi chybělo naše město, jeho okolí a jeho lidi.

A protože mě nebaví sedět se založenýma rukama, chci našemu městu něco dát, ne jen využívat jeho možnosti. Zapojil jsem se do komise pro strategický rozvoj a památkovou péči, protože mě baví i dávná historie, ale zajímá mě i rozvoj do budoucna. To bude asi tím, že jsem fanoušek science fiction. Věřím, že potenciál rozvoje města je především o lidech, co koukají dál, než je volební období, o lidech co se zapojují do místních spolků, lidech co organizují akce pro ostatní a o lidech, co mají rádi ostatní lidi.